Navigace

Obsah

Osobnosti



Jan Vávra

Jan Vávra se narodil 10. září 1807 v Hoření Dobré Vodě čp. 1 jako první z pěti sourozenců. Podle vyprávění pamětníků, je­jichž vzpomínky ve 30. letech zpracoval učitel František Havelka, vychovával otec Josef Vávra své děti v náboženském a vlasteneckém duchu. Protože vzdělání bylo v té do­bě velmi nákladné, absolvoval Jan pouze několik let základní školy. Od mládí navštěvoval pout­ní místa (Tábor, Vambeřice...) a již tehdy se prý projevovala je­ho dobrosrdečnost, snaha pomá­hat druhým a vlastenecké cítě­ní. Svoji touhu po vzdělání uspo­kojoval jako samouk. Velmi si oblíbil dílo K. H. Borovského a každý měsíc podnikal tři dny dlouhou cestu do Prahy pro Ha­vlíčkův časopis Slovan. Kupo­val jej jako jediný v obci a sou­sedům z něj předčítal nebo zapůjčoval domů.

Jan Vávra

Klíčovým obdobím v jeho ži­votě byl počátek 50. let 19. stol. Dne 19. října 1850 byl zvolen obecním představeným a setr­val zde až do 10. září 1864, kdy byl na vlastní žádost uvolněn. Počátkem 60. let 19. století začíná období táborů lidu, první se uskutečnil v září 1862 v Hořiněvsi - rodišti Václava Hanky. Byli zde přítomni i Fr. Palacký, F. L. Rieger a kníže Thurn Ta­xis. Tehdy pravděpodobně zača­lo dlouholeté přátelství mezi Františkem Palackým a Janem Vávrou. I přes potíže s úřady nevynechal Vávra žádnou ná­rodní slavnost a brzy získal pří­zvisko Národní. 6. července 1868 se konal tábor lidu na Zvičině. Tento tábor byl úřady za­kázán, přesto se ho zúčastnilo na 10 tisíc lidí - mezi nimi i J. Váv­ra. Za pronesenou řeč, zaměře­nou proti rakousko-uherské dy­nastii, mu byla udělena pokuta 20 zlatých a dva měsíce žaláře.

Neúčastnil se však jen slav­ností, např. v Dobré Vodě vybí­ral příspěvky na stavbu Národního divadla, a když divadlo vyhořelo, vybíral peníze znovu. Konečná částka činila 138 zl. 10 kr. Když se v r. 1883 Ná­rodní divadlo znovu otevíralo, Vávra zde samozřejmě byl také. Před novou budovou prý pokle­kl a políbil základní kámen. Na úsměšky kolemjdoucích odpo­věděl: "...já nejsem blázen, jak si snad myslíte, byl jsem tenkrá­te při kladení základního kame­ne a nepomyslil jsem, že spat­řím dílo dokonané. Že jsem kle­kl a políbil kámen základní, to by měl učinit každý věrný Čech...".

Jan Vávra byl také zván ke každé významné události, aby pronesl řeč. Byl velmi populár­ní nejen ve svém rodišti, ale po celém okrese a širokém okolí. Dokonce byl zpodobňován na

vázy, dýmky, pivní sklenice, v mnoha rodinách měli jeho obraz či fotografii.

Na sklonku svého života sedával Vávra rád pod stromem na zahradě. Volával na 

kolemjdoucí děti a vždy s nimi porozprávěl. Nezdravil jinak než nazdar a každého oslovoval Příteli. Když byla ve vesnici nějaká slavnost, mládež si pro Vávru vždy došla, aby s nimi alespoň chvíli poseděl.

Dne 14. září 1885 Jan Vávra Národní zemřel. Na poslední cestu ho přišla vyprovodit slavnostně vystrojená selská jízda, pěvecký spolek Ratiboř z Hořic, krejčovský a krupařský spolek a další korporace. Pohřben byl na hořickém hřbitově na vrchu Gothardě. Na jeho počest byl hospodářsko-čtenářský spolek v Dobré Vodě nazván Národní Vávra, 19. června 1886 byl založen fond Národní Vávra pro podporu studia chudých chlapců na hospodářských školách. 8. září 1910 byla Janu Vávrovi na jeho rodném domě čp. 1 odhalena pamětní deska.

Václav Myslivec

Václav Myslivec

V roce 1904 se v Horní Dobré Vodě čp. 108 narodil prof. Dr. Ing. Václav Myslivec, DrSc.

Působil jako profesor Vysoké školy zemědělské v Praze, později jako emeritní vedoucí katedry statistiky a biometriky provozně ekonomické fakulty VSZ v Praze. Byl členem několika vědeckých institucí např.: Vědecké rady Výzkumného ústavu zemědělské techniky v Praze, Mezinárodního statistického ústavu v Haagu, Královské statistické společnosti v Londýně, Americké statistické asociace ve Washingtonu, Americké matemtické společnosti v New Yorku.

Patřil mezi zakládající členy Mezinárodní biometrické společnosti v Curychu. V r. 1958 vyšel ve Státním zemědělském nakladatelství jeho spis Atomy pomáhají zemědělství.
Václav Myslivec zemřel l. března 1976.

Josef Vladimír Pelikán

Právník a spisovatel Josef Vladimír Pelikán se narodil v roce 1808 v Prokopově statku v Hoření Dobré Vodě. Jako student založil roku 1829 v Hořicích ochotnický spolek, který později nesl jeho jméno: Pelikánova jednota divadelních ochotníků. Pro tento divadelní spolek vedl též kroniku.

Po ukončení studia práv v Praze působil jako radní v Sezemicích, po roce 1848 byl ale pro své národní smýšlení stále přemísťován. Pelikán přispíval také do různých časopisů: Věnec, Květy, Čechoslovan a zvláště do Časopisu muzea českého.

Josef Vladimír Pelikán zemřel roku 1876 ve věku 68 let.

Jan Svatoň

V roce 1876 se v Dolní Dobré Vodě čp. 45 narodil Jan Svatoň. V pozdějších letech působil jako správce strojního závodu na zpracování žuly, vápence a mramoru v jižním Švédsku. Jan Svatoň zemřel roku 1943.

František Kubišta

Zakládajícím členem divadla v Dobré Vodě byl František Kubišta. Narodil se v roce 1875 v Dobré Vodě čp. 51, kde jeho rodiče měli hospodářství a hostinec. Po ukončení základní školy se František vyučil mlynářem, ale řemeslu se věnoval jen krátce. V roce 1895 si v Hořicích otevřel smíšený obchod, brzy nato se ale zadlužil a obchod uzavřel. V červenci 1898 Kubišta opustil domov a odjel do Spojených Států. Na toto období vzpomíná: "Šel jsem po silnici k svoji rodné vesnici, abych ji ještě jednou spatřil a dal ji s Bohem, prošel jsem ji s pláčem...".

V roce 1918 se František Kubišta vrátil do Čech, ale již roku 1929 opět opouští zemi a odjíždí do Argentiny. Do svého domova se Kubišta vrátil až v pokročilém věku. Nějaký čas pobyl u svých příbuzných, později se odstěhoval do Mlázovic, do domova důchodců, kde také 28. 3. 1958 ve věku 83 let zemřel.

Jaroslav Pour

Jaroslav Pour

Jaroslav Pour se narodil 24. listopadu1914 v Dobré Vodě čp. 66. Vystudoval Janákovu odbornou hospodářskou školu v Hořicích. Po smrti svého otce (zemřel 21. 2. 1933) převzal hospodářství a pokračoval v dalším šlechtění a výzkumech zelí. Již od roku 1933 bylo šlechtění zelí pod kontrolou Uznávací komise pro osiva a sádě při Zemědělské radě v Praze. Dne 2. září 1939 byla dekretem ministerstva zemědělství přiznána J. Pourovi původnost - originalita - jeho zelí a nazváno bylo Pourovo dobrovodské zelí polorané a Pourovo dobrovodské zelí polopozdní. V témže roce byla na zelí dekretem ministerstva obchodu udělena ochranná známka. Od roku 1939 byly tyto dvě odrůdy zařazovány do státních a mezistátních zkoušek, kde zaujímaly prvá místa. 1. 8. 1950 předal Jaroslav Pour originály obou odrůd zelí bezplatně Československému státu.

Jaroslav Pour je také autorem řady článků o pěstování a šlechtění zelí, mj. přispíval do časopisu Ovocnářství a zelinářství. Zemřel 23. listopadu 1995.

Gabriela Plechatá

7. června 1926 se v Dobré Vodě narodila Gabriela Plechatá. Studovala Vysokou uměleckoprůmyslovou školu, kterou ukončila v r. 1952. Zabývala se návrhářstvím a průmyslovým výtvarnictvím (krajky a oděvnictví).

Rudolf Zábrodský

V roce 1889 se v Dolní Dobré Vodě narodil sochař Rudolf Zábrodský. Zemřel roku 1942.